Stránky bez přístřeší                  
Úvodem

Kdo jsou

Historie

Příběhy

Pomáhej

O krizi

Příspěvky

Statistika

Organizace

Zákony

Videa, fota

Závěrem

Autor

VÍTEJTE NA STRÁNKÁCH ...

Nacházíte se na stránkách, pojednávající o problematice bezdomovectví. První setkání s těmito lidmi v nás může zanechat jisté pochybnosti. Vypovídá nám často o špatném hygienickém stavu těchto lidí, a téměř nulových podmínkách pro přežití. Pokud můžeme později, na základě našeho setkání, o těchto lidech hovořit, pamatujeme si zejména negativní znaky, třeba špínu a nevhodné chování. Pozitivní zkušenosti s těmito lidmi vlastně nemáme. Kéž informace na těchto webových stránkách pomůže reálnému pohledu na osoby bez domova.

Lidé jsou různí. Odlišný je vzhled, charakterové vlastnosti, i okolnosti, v nichž se nachází. Někdo se s problémy dokáže vypořádat hned, někdo ani neví, že je v problémech, a jiné sráží těžkosti neustále na kolena. Lidi bez domova srazí bezdomovectví většinou na ta kolena. Možná jsme slyšeli, že lidé bez domova mají často přívlastek nepřizpůsobiví. Domnívám se, že tento přívlastek vystihuje vyjadřuje názor těch, kteří již vyčerpali všechny možnosti pomoci těmto lidem, a nepodařilo se jim situaci bezdomovců změnit. Například, když osoba na danou pomoc nereaguje správným způsobem (zde očekávaným, požadovaným). Po veškeré dlouhodobé vyčerpané pomoci se jeho životní situace nelepší. Osoba nereaguje na nabídku zaměstnání, nešetří své sociální dávky, nebo je pravidelně vyřazena s ÚP. Když takovému člověku pomáháme déle, je to pro nás silné zklamání. Nebo si nedokáže opakovaně udržet bydlení. V dnešní době nálepku "nepřizpůsobivý" snad nepoužíváme. Ale může být jedním ze způsobů, jak situaci osoby posoudit. Tento přívlastek je však zavádějící, je jím možné skrýt malou snahu, podívat se za "oponu" této sociální problematiky. Pokud se rozhodneme se do hloubky podívat, je možné, že nás problematika obohatí a staneme se lidmi vzdělanými, naučíme se mít všeobecný přehled sociální problematiky. Neuděláme však chybu, pokud začněme s pojmy solidarita, láska. Třeba se dostaneme i k pojmu asertivita, komunikace, pomoc a napomenutí. To co bych si přál, abychom dokázali mít odvahu potkat člověka, zvládnout k němu být zdvořilí a nenechat se strhnout jeho požadavky. Abychom se mohli svobodně rozhodnout pomoci, a nebyli naštvaní, když by z nás nějaký muž bez domova "vytáhl" 20 korun. Abychom po jednom, či desátém rozhovoru s člověkem bez domova zjistili, že svět není černobílý. Zjistíme možná, že nepřizpůsobivost je pojmem, který se týká lidí bez domova a zajímavě ... také nás. Problém nepřizpůsobivosti má zřejmě kořeny, se kterými můžeme pracovat, ale nikoli jich používat k závěrům. Také zjistíme, že zjevný stav bídy je možná dobrým měřítkem pro hmotnou situaci člověka, ale nikoli měřítkem pro kvalitu charakteru.

Problematika bezdomovectví je snad jen jedním střípkem z množství problémů v naší společnosti. Nejde postihnout všechny oblasti, ale máme naději, že pokud založíme své hodnocení na vyšších etických principech, vyznáme se v mnohém.






KDO JSOU LIDÉ BEZ DOMOVA?

S lidmi, hovorově s "bezdomovci", se nejčastěji setkáváme na nádražích, zastávkách, autobusových stanovištích či jiných dopravních uzlech. Dále se s nimi můžeme setkat v okrajových městských lokalitách, rozbořených opuštěných domech, na okrajích měst. Bývají nápadní baťůžkem, taškou, případně jinými zavazadly. Otrhané špinavé oblečení již dnes není identifikačním znakem. Více u nich můžeme pozorovat vysedávání na lavičkách a požívání pochybného vína, ale i jiného alkoholu. Vnímáme je různě. Odborná literatura je popisuje jako lidi, kteří jsou na okraji společnosti. Nezávisle na pohlaví, věku, rase, náboženství.

Termín "na okraji společnosti" napovídá o tom, že mají porušené důležité sociální vztahy. Mezi některé z nich řadíme ekonomickou (práce, přístup k penězům), přistup a spolupráci s úřady (ztráta dokladů, nemožnost řešit povinosti ze zákona vzhledem k psychickým souvislostem spojených), vztahy (vztahy k blízkým, práci - vztahy v kolektivu), vzdělání (i když vzdělání je vklad, který získáváme většinou v první části života). Je zřejmé, že problémem ztráty těchto sociálních vztahů nejsou ohrožení jen lidé bezdomova. Patří sem i například osamocení senioři a další. Zde se ale budu zabývat pokud možno jen uvedenou skupinou lidí bezdomova. Dalším znakem lidí je, že návrat k normálnímu životu je ztížený. Důvody, které člověka do bezdomovectví vedli, je třeba řešit. Bez toho návrat téměř není možný. A když je, tak jen dočasný, nikoli trvalý. Normálním způsobem života rozumějme průměrnou kulturní úroveň člena naší společnosti. ( Samozřejmě: A) kulturní úroveň života jednotlivých členů ve společnosti je odlišná. B) kulturní úroveň života společnosti se v historii mění. C) normální život člena naší společnosti je také rozličný. Jak definovat normu a jak odchylku, podle současných statistik, kdy je míra rozvodovosti vysoká, ekonomická zadluženost vzrůstá, sociální jistota seniorů nízká, porodnost nízká atd.)

To, kolik lidí bez domova nakonec bude, závisí na každém z nás. Důvody množství lidí bez domova jsou velmi široké: ovlivňují je faktory od kvality řízení státu a tvorby zákonů, prezentovaní názorů médií, podpory společnosti pro vznik služeb pro tyto lidi i proti vzniku, krizí ekonomických, migračních a jiných, až k samotným kompetencím člověka a jeho vůli problémy řešit.

Lidé bez domova se tedy těžko orientují na některé z těchto rovin: při jednání s úřady, v oblasti financí a sociálních vztahů. Mají problém zachovat si zaměstnání více než druzí, jsou ohrožení zdravotně i na životě.


NA ZÁKLADĚ KTERÝCH FAKTORŮ SE Z OBYČEJNÝCH LIDÍ STÁVAJÍ LIDÉ BEZ DOMOVA?

Především je třeba říci, že doba, za kterou člověk ztratí přístřeší, je většinou delší. Může se jednat o dobu řádu měsíců (i roků). Na začátku jsou problémy, které je vhodné řešit. Může se jednat o nevěru v rodině, kumulování půjček, špatný mravní život, nadměrné požívání alkoholu, zlehčování moci úřadů, pohodlí, liknavost. Velmi často se také stává, že je příčinou nahodilá událost. Jedno staré přísloví říká: "Starej se dobře o svá stáda, vždyť žádná pokladnice není věčně plná.", a také "Chvilku lehneš, na chvilku zdřímneš, a tvá chudoba se zjeví jako ozbrojenec". Není vždy ani v silách jedince řešit všechny problémy, ale to není důvod se vzdát. Vždyť jen když zoráš, zaseješ, vypotíš trochu potu, může ti pole přinést úrodu.

Není divu, že problémy se dostaví. Nastanou rozvody, dluhy, vystěhování (v důsledku neplacení nájemného), případně rezignace a špatného chování nájemníka. Také vystěhování v důsledku nástupu trestu, exekuce. Je někdy neznámo, že se u jedince tyto problémy kumulují. V důsledku izolace a životních podmínek přibývají problémy: závislost, ztráta dokladů, zvyk na špatný životní styl, problémy s hygienou, zdravotní problémy, noví "přátelé", vzniklá špatná pověst, špatné hospodaření s penězi a následně nedostatek financí. Proto se nedá tato skupina jako celek lidí jednoduše specifikovat. Je možné spíše pozorovat osoby, analyzovat osudy jednotlivých lidí.

Opětovně je třeba říci, že soud není na místě... Tyto situace se stávájí, podobají se vejce vejci již od začátku naší historie. Jak jsem zmínil, za příčinou vzniku bezdomovectví může být i nahodilá událost. Člověk může přijít o bydlení i proto, že se ve stanovený čas nedostaví na Úřad práce. Přísnost úřadů z mne nepochopitelných důvodů nezná mezí. Neomlouvá nás, že jsme zapoměli, nebo že jsme nemocní, že nám je nad 50 let a že ve svém věku už zapomínáme. Že jsme si včera vzali lék na spaní, nebo že nám starosti přerostili přes hlavu (... čtenář se jistě usměje, naivita se mu rozptýlí, až tyto případy uvidí ve skutečnosti, nejsou v dnešní době výjimečné). Osoba je následně vyloučena a přijde o sociální podporu. Nemá čím platit nájem. Žije o chlebu a vodě, pokud může.
Může se také stát, že vám prodají bydlení. Samozřejmě vaším hloupým přičiněním. Nebo se vedení "nejmenovaného" subjektu s byty rozhodne, že sousedské vztahy jsou špatné a nájemci neprodlouží smlouvu. Bez ohledu na následky. Tak se mi zdá, že se rádi tyto instituce staví do role soudce, přece rádi konáme spravedlnost. I proto je dobré mít se na pozoru, a jak je to možné, hájit si svá práva.

Když lidé ztratí bydlení, pokračují v rezignaci nebo začíná boj. Pokud solidarita mezi lidmi funguje, někteří z těch, kteří přijdou o vlastní střechu, využijí bydlení u známých. Jinak ubytoven, nocleháren, azylových domů (pokud je volná kapacita), nebo zůstávají venku, na nádražích, noc přečkají v restauraci při hrnku čaje (dokud jsou peníze a vzhledem se podobají vzhledu hostů). Otrlejší využívají tunely, mosty odlehlých částí (do - 10 stupňů se tak dá v oblečení ve spacáku přečkat, nad to je to již riskantní, zde ovšem přicházejí problémy s hygienou..) Zde žijí samy, ale i velmi často v komunitě.


JAK TITO LIDÉ ŽIJÍ?

Čím více tyto lidi znáte, tím o nich více můžete hovořit. Já například řeknu: "Žijí ze dne na den. Zdají se být lhostejní k okolí, svou stabilní ekonomickou situaci hledají. Mají se mezi sebou rádi. Někteří peníze hledají u druhých. Jedni to dělají z nouze, druzí to dělají na truc společnosti. Mají velkou komunitní soudržnost, dokáží se mezi sebou podporovat, ale být i spravedliví. Jsou rozličných věkových skupin. Převládají mezi nimi muži středního a staršího věku. Ale jelikož příroda velí, i ptáče vyletí z hnízda - můžeme mezi nimi nalézt lidi odcházející z domu. Tato rozličnost dává širokou škálu pestrosti, jejiž vystižení by zabralo dva listy A4".

Těch vlastností se najde celá řada. Dobrovolné příběhy, pokud je získávám, umisťuji do sekce "Příběhy". Zajímavé jsou pozitivní zprávy, videa z denních tisků. Videa a zprávy nestahuji, nesnažím se je archivovat (zatím). V současné době můžete jen kliknout na následující odkazy. GOOGLE_1, GOOGLE2, IDNES, IHNED, NOVINKY, AKTUALNĚ.


JAK VNÍMÁME LIDI BEZ PŘÍSTŘEŠÍ?

Jak vnímáme lidi. Pokud nemáme žádně zkušenost a informace, může v nás budit setkání s lidmi obavy. Při setkání s lidmi v problémových situacích můžeme pociťovat určitou nejistou, napětí. Pokud víme o životní situaci těchto lidí podrobnosti, můžeme se cítit spoluzodpovědní za další život tohoto člověka. Může v nás převažovat soucit i třeba hněv, nebo třeba pocit neštěstí, že dotyčnému člověku nemůžeme pomoci. Pokud máme plné informace, že současná pomoc od státu je 3600 korun na měsíc (120 korun na den), nemusíme mít o život osoby obavy. Není divu, že půjčující u Teska se může setkat s úsměvem kolemjdoucích. Je jen otázka, v jaké roli jsme. V roli rodičů, známých, sousedů nebo nezúčastněných osob? Pokud by jste rádi zveřejnili svůj názor, můžete tak učinit v na této adrese.


JAK JE MOŽNO POMOCI LIDEM BEZ DOMOVA?

Lidem bez domova není vždy lehké pomáhat. Vhod může přijít povbuzení, oblečení, ale i praktické věci. Nedá se říci, kolik a jak. Velká míra pomoci může v obdarovaném vyvolat pocit, že není potřeba se snažit sám. Proto je třeba, aby s darem bylo věnované i dobré slovo, které působí na mysl. Je vhodné někdy darovanému sdělit, proč a k jakému účelu dar dostává, jaký mám k daru vztah, případně kolik mne dar stál.

Přímá pomoc jediné osoby člověku není jednoduchá. Takovému hrozí riziko vychladnutí (ze zklamání). Také se těžko hledá, kde přesně pomoci. Je mnoho potřebných, a nejenom dobrých, ale i zlých. Narazit na člověka, který je schopen přijímat požitky, ale nečiní kroky ke zlepšení situace, je bez vyššího motivu pro tuto práci těžko unesitelné. Jak těžko se také pomáhá těm, kteří již ničemu nevěří. Nemluvím o rozličných typech lidí, a rozličných situacích.

Je nad mé síly věřit, že se společenské myšlení (ne národní, o národním myšlení se hovořilo v době první světové války) změní tak, aby jsme dokázali všichni pomáhat lidem bez domova. Vždyť ze zkušenosti vím, že nevidím za hranice prahu mého bytu. Jak málo se například starám o problémy sousedů. Jak velice mne dokážou zaměstnat starosti. Pokud ale vidím, že existuje způsob, jak pomoci lidem bez domova, pak je to právě nezávislá (nedomluvená) pomoc společnosti. To je více lidí jednomu člověku nezávisle na sobě. Tuto informaci je třeba vzít s nadhledem. Jistě jde o pomoc lidem bez domova tak, jako jde o život každého z nás. Vždyť my jsme tu pro ně a oni pro nás. Ale: "Jakou hodnout má člověk, který získá celý svět (zachrání), ale sám sebe ztratí?"

Pokud nakonec chcete pomoci, můžete také navštívit některé zařízení v blízkosti vašeho bydliště. Zde můžete věnovat oblečení, finanční dary. Finanční dary nejsou ovšem primární potřeba zařízení. Právnické subjekty, poskytující služby těmto lidem jsou totiž dotované rozpočty. V dobách, kdy dotace nebyly, muselo každé zařízení vyjít z peněz, které ubytovaní dali na službu a dary z venku. O to více se šetřilo. Oblečení je vhodné mít čisté, a vyžehlené. S potravinami můžete mít problém. Zařízení zřejmě nebude chtít potraviny od neznámé osoby. U každé potraviny je třeba prokázat nezávadnost, a to běžný spotřebitel nebude schopen.


MYLNÉ IDEY:

LIDÉ BEZ DOMOVA SI ZA TO MOHOU SAMY
Není jednoduché odhalit důvody, na základě kterých se lidé stávají lidmi bez přístřeší. Jednak jsou tu schopnosti jedince - vzdělání, postavení ve společnosti, v rodině psychické a fyzické dispozice. Dále tu je složitost ekonomiky a zákonů a schopnost se zde orientovat. Nakonec tu jsou okolnosti, které daný jedinec neovlivní.

LIDÉ BEZ DOMOVA ZA SVOU SITUACI VŮBEC NEMOHOU
Každý z nás je vždy první, kdo svou situaci může ovlivnit. I když není jedniný. Jako většina z nás, máme zodpovědnost ve svém životě rozhodovat situace a soudit je. Kvalitu svého života proto zodopovídáme sobě samým a částečně i okolí. Pokud bychom ukazovali jen na druhé, nepomohlo by nám to situaci změnit. To, že se někteří lidé bez domova vžijí do rolí obětí, kteří nepotřebují "jít dále" je zkrátka špatná věc.

LIDEM BEZ DOMOVA NENÍ MOŽNÉ POMOCI
Pravděpodobně je velmi složité, dostat muže ženu bez domova na stejnou kulurní a ekonomickou úroveň, kterou měli. Vhodné by snad bylo vidět standartní normu dobrého životní stylu - pravidelný ekonomický příjem, i když zatížený exekucí, dobrý zdravotní stav, pravidelné návštěvy lékařů, přistup do dobrého kolektivu lidí, vyrovnané úřední záležitosti - OP, uzavřené úřední záležitosti - přestupkové a jiné řízení. Taková pomoc s reflektováním problémů, na základě kterými se bezdomovci stali, by mohla být vítaná.

ČLOVĚKEM BEZ DOMOVA SE NEMOHU STÁT
Člověkem bez domova se může stát každý. Není to tak dávno, co se do vězení také mohl dostat každý. Stačilo nemít zaplacené dluhy (roky 2006 až 2012). Říkat si, jsem lepší než jíní, ba i jsem na tom lépe, může být riskantní. O domov můžeme jednoduše přijít na základě problémové životní situace. Stačí pohledět na statistiky rozvodovosti. Další je nástup výkonu trestu, exekuce a následné vystěhování v důsledku ztráty zaměstnání, dluhů). Jiní bydlení nestihnou získat. Jsou to mladí lidé odcházející od rodičů, z výchovných ústavů, náhradních rodin. Jsou ovšem také výjimky, které si život bez domova zvolili jako životní styl.

LIDÉ BEZ DOMOVA JSOU VE VĚTŠINĚ ZÁVISLÍ NA ALKOHOLU
V poslední době s rozvojem vzdělání v sociální oblasti a s prací mezi lidi bezdomova v ČR jsou různé analýzy a vyhodnocování. Jejich výsledky vypovídají o tom, že myšlenka "lidí bez domova jako osob závislých na alkoholu" je mýtus.
Pozn. autora: Je však také třeba zmínit rozdíl mezi dnes a situací zhruba před 20 lety, kdy sociální dávky byly vyšší a lidé bez domova je hojně užívali i k pití. Současný systém stravenek alkohol ve větší míře neumožňuje. Přesto je v současné době myšlenka lidí bezdomova coby závislých na alkoholu považována za mýtus.


MÁ ČLOVĚK BEZ DOMOVA ŠANCI ZÍSKAT BYT?

Získání bytu člověka bez domova není jednoduché. Je možné předpokládat, že člověk bez domova, který neřešil své problémy, nebude je řešit dále a získaný byt může lehce ztratit. Hovoří o tom nejedno svědectví. Proto není vždy jednoduché, svěřit byt člověku bez domova. Úřady jsou v tomto oprávněně opatrní, ale někdy postupují kůli tomu i předpojatě.

Tím, že zde toto píši, dostávám se úzkou rovinu. Je mým přáním, aby lidé bez domova získali opětovně byt. Konec konců by se ulevilo nejedněm pracovníkům, a možná i některým občanům. Ale sami lidé, co byt získali a následně o něj znovu přišli, svědčí o tom, že úřady jednali správně, když jim byt posléze vzali. Z jejich svědectví vyplývá, že žití na bytě není jednoduché, zejména zápasili se starými přáteli, kteří využili možnosti a chodily na návštěvu, kde se občas schovali v opojení a občas udělali i nějaký problém. Jak můžete ale říci NE člověku, se kterým jste na ulici sdíleli stejné chvíle, a najednou vy máte byt, a on je bez domova? Odmítnutí přátel je často na hranici schopností.

Aby se člověk na bytě udržel, je proto mít nutně dobré některé předpoklady. Jedním velice kladným předpokladem je, že je dotyčný abstinent. Druhým je asertivita (vlídné odmítání nabídky přátel o návštěvy). Slovo abstinent lze "skloňovat" po stránce občanské (četnosti konzumace alkoholu), odborné (škála - stupně závislosti) i po stránce zákona (zákaz požívání alkohlu v práci, při řízení vozidel, ale i dalších). Jelikož hledisek je více, nebudu zde rozebírat obsah tohoto slova. Pro stručnost stačí, že je nejlépe, když člověk dokáže dojít na psychiatrii, využít poradenství, případně vůbec nepožívat alkohol. Čím výše člověk používá alkohol, tím více je pravděpodobnost, že se na bytě neudrží. Alkohol činí člověka otevřeným na vztahy... Jsou ovšem i vyjímky. Pokud není abstinent, mohou existovat příklady, kdy je pobyt na bytě možný. Například pokud má opatrovníka, který mu spravuje finance. To znamená, dokáže zařídit, aby si dotyčný zaplatil byt, a získával finance v takové míře, kdy nebude schopen pravidelně pít.
Dobré měřítko, zda na byt mám, nebo ne, je například čestnost. Čestnost vůči sobě samým a vůči okolí. Nestačí jen věřit, že na byt mám. Někdy je dobré, nechat si to potvrdit od okolí.

To že byty zatím jsou k dispozici, je zásluha městských úřadů a nevím kterých dalších správ a samospráv. Je dobré, pokud jednou za čas dají příležitost organizacím, které pracují s lidmi, aby vytypovali člověka, který dostane byt... Tím mohu říci, že je možné, aby člověk bez domova byt získal.






CO NA TO HISTORIE?

Pokud chceme zjistit cokoliv z historie, je třeba ptát se rodičů, starších lidí, hledat v historické literatuře. Sem zřejmě patří kroniky a jiná dostupná historická literatura. Kroniky zachycují stav různých měst v rozličných dobách. Zachycují zejména stav obce, složení obyvatelstva, hospodářství, a historicky důležité události. Problém kronik může být, že málokdy popisují problémy bezdomovectví. Většinou se zmiňuje o stavu hospodářství, nečekaných událostech, změn pozemkového fondu, počet obyvatel. Jelikož znám málo míst kronik, využiji dobře zpracovaný historický dokument, který, byť jen trochu, zpracovává problém bezdomovectví. Tím dokumentem je Bible. Informace z ní jsou dispozici poměrně všem čtenářům, dívá se na lidi bez domova z několika úhlů pohledu. Ale k tématu...

Bible je historiky uznávaný pramen. Zachycuje období zhruba 8.000 let. Je možno z ní čerpat důležité informace. Například novozákonní část biblických spisů poukazuje na to, že bezdomovec patří do skupiny vyloučených osob, spoléhající na milosrdenství lidí a žijící z jejich nadbytku. Bible nabádá lidi, kteří jsou v lepším postavení, aby nuznému prokazovali pomoc. Nový zákon nepřímo dělí lidi na nevěřící (ti co slyšeli a srdcem přijali zvěst - t.j. uvěřili), ty, kteří neslyšeli (neoseté pole), a ty, kteří odmítli. O těch, kteří odmítli se dále nezmiňuje. U těch, kteří měli možnost slyšet, ať už se jednalo o nemocně, či jiné sociálně postižené jedince, se při zvěstování jména Ježíš zjevuje "sláva Boží" (milosrdenství Boží, Nový zákon hovoří o zázracích). Cílem těchto zázraků má být darovaná víra chudému, změna života, a svědectví okolí o tom, že Bůh je živý. Pokud se týká věřícího člověka bez domova, je jako člen rodiny a patří do církve. Novozákonní církev dochází dokonce k vyznání: "Všechno měli společné". Ale: "Každému se přidělovalo, jak kdo potřeboval". Hrála zde roli potřeba.
V případě zázraků jen víme, že se děly v hojném množství, a to, jak už bylo řečeno, zvláště při sociálně postižených lidech. Ať už to bylo v době, kdy žil Ježíš, nebo v době, kdy žili apoštolové. K získání Boží této milosti byla ovšem potřeba víra.


Historii našeho národa nemám zpracovanou. Je jisté, že zde lidé bezdomova byli. Pokud se jedná o život před první světovou válkou, vycházel bych z předpokladu, že lidé žili více na vesnicích. Z historické literatury je možné vyčíst, že mezi lidmi existovala komunitní soudržnost a solidarita, že si pomáhali navzájem. Velmi dobře se znali, často znali navzájem své rodinné události. Nebyla dnešní doprava (vlaky, autobusy, auta), lidé cestovali pěšky, případně kočárem. Elektrika ještě nebyla zavedená, lidé byli více závislí na zemědělství. Jednalo se od dobu Rakousko-Uherska, mluvilo se německy, čeština nebyla úřední jazyk. Pokud na vesnici byl člověk bez domova, lidé o něm věděli. Již byly vedeny kroniky, ale v kronikách se zaznamenávaly významné události celé obce, o lidech bez domova se mi nepodařilo informace najít.
První světová válka přinesla velkou krizi pro naše země, i okolní národy. Dovedu si představit, že sociální problematika o tuto skupinu lidí šla stranou. Lidé byli postiženi mnohem významnějšími sociálními problémy, než měli lidé. Sociální nespravedlnost, hlad, nebezpečí, smrt v rodině řádili téměř všude. Tato těžká doba dopadala na celou společnost, nedovedu si představit, že by v této době existovali záznamy o lidech bez domova. Vyhnanců, bezdomovců i utečenců bylo mnohem více. Můžeme říci, že žijeme v době, ve které máme čas tyto problémy rozebírat. Máme se tedy po hmotné stránce a stránce bezpečí dobře. Mezi válečné období přineslo na chvíli naději, ale přišla opětovně další válka.
Pokud se týká první poloviny 20. století, čerpám z informací, které jsem sám slyšel, kterým věřím, které jsem ale neověřoval: "Stalo se v jednom nejmenovaném městě, že vyhradilo pozemek v neobývané části za městem. Zde si lidé bez domova mohli postavit domky z vepřovic." No - zřejmě nebylo třeba mít stavební projekt, v dnešní době by to neobstálo...?
Poté již jen tyto informace. Za doby vlády komunistické strany byli bezdomovci více po ubytovnách. Určitou roli zde hrál zákon, který stanovoval, že pracovat musel každý, a to pod pohrůžkou vězení. Člověk bez práce byl postihován za příživnictví, tento čin byl postihován i odnětím svobody.

Pospolitost Izraele, další historický pramen - STARÝ ZÁKON. Tato historická literatura vykazuje jedno svědectví, kdy k záchraně města došlo prostřednictvím lidí bez domova. Přívětivost Boží vůči bezdomovci je zaznamenána v nařízení, který měl zachovávat každý občan židovského národa. A to ve větách: "Dej bezdomovci víno, a hynoucímu kvasný nápoj, ať zapomene na své trápení." (Přísloví). Bezdomovci zde patří zbylé plody našeho sadu, pole naší práce ... to vše v doporučení "Nepaběrkuj když sklízíš, to co na poli zůstane, bude patřit ... také bezdomovci" (Deuteronomium) Byl určen rok, kdy by lidé bez domova mohli brát podíl výsledku práce pracujících. To bylo zorganizováno tak, že pracující majetní lidé měli s desetinou své úrody na podzim vejít do bran Jeruzaléma a tam s bezdomovci a chudým jist. (Deuteronomium). A nakonec v knihách Prorockých (Izajáš) je bezdomovec, vdova a sirotek uveden jako nejpotřebnější. Doslova je uvedeno, že Bůh je ochráncem těchto lidí..





JAK JE MOŽNO POMOCI LIDEM BEZ DOMOVA?

I lidem bez domova lze pomáhat, není to vždy lehké. Vhod může přijít povzbuzení, oblečení, ale i praktické věci. Nedá se říci, kolik a jak. Velká míra pomoci může v obdarovaném vyvolat pocit méněcenosti, zavázanosti. Světe div se, lidé bez domova mají svou hrdost. Ve své potřebě mohou být manipulovatelní. Ne každý to tak vnímá, u lehkovážných osob může nadbytek darů vyvolat pocit, že není potřeba se snažit sám. Proto je třeba, aby s darem bylo věnované i dobré slovo, které působí na mysl. Je vhodné někdy darovanému sdělit, proč a k jakému účelu dar dostává, jaký mám k daru vztah, případně kolik mne dar stál.

Přímá pomoc jediné osoby člověku není jednoduchá. Vždy je lépe, když pomáhá více lidí. Možná se neubráníme zklamání v kontaktu s obdarovaným, a to pravděpodobně když zjistíme, jak dar lehkovážně využívá. Také se těžko hledá, kde přesně pomoci. Je mnoho potřebných, a nejenom dobrých, ale i zlých. Jak jsem řekl, je možné narazit na člověka, který je schopen přijímat požitky, je manipulativní, a pokud neumím komunikovat a být asertivní, je bez vyšší motivace tato práce - služba těžko unesitelná. Jak těžko se také pomáhá těm, kteří již ničemu nevěří. Nemluvím o rozličných typech lidí, a rozličných situacích.

Přál bych si vidět společnost společně pomáhat lidem bez domova, aby jsme dokázali všichni pomáhat lidem bez domova bez rozdílu. Na zemi je to snad utopie. Vždyť ze zkušenosti vím, že nevidím za hranice prahu mého bytu. Jak málo se například starám o problémy sousedů. Jak velice mne dokážou zaměstnat starosti. Pokud ale vidím, že existuje způsob, jak pomoci lidem bez domova, pak je to právě nezávislá (nedomluvená) pomoc společnosti. To je více lidí jednomu člověku nezávisle na sobě. Tuto informaci je třeba vzít s nadhledem. Jistě jde o pomoc lidem bez domova tak, jako jde o život každého z nás. Vždyť my jsme tu pro ně a oni pro nás. A: "Jakou hodnotu má člověk, který získá celý svět (zachrání), ale sám sebe ztratí?"

Pokud nakonec chcete pomoci, můžete také navštívit některé zařízení v blízkosti vašeho bydliště. Zde můžete věnovat oblečení, finanční dary. Finanční dary nejsou ovšem primární potřeba zařízení. Právnické subjekty, poskytující služby těmto lidem jsou totiž dotované rozpočty. V dobách, kdy dotace nebyly, muselo každé zařízení vyjít z peněz, které ubytovaní dali na službu a dary z venku. O to více se šetřilo. Oblečení je vhodné mít čisté, a vyžehlené. S potravinami můžete mít problém. Zařízení zřejmě nebude chtít potraviny od neznámé osoby. U každé potraviny je třeba prokázat nezávadnost, a to běžný spotřebitel nebude schopen.





POMOC STÁTU A ROLE ORGANIZACÍ

Pomoc lidem bez domova je distribuována z více stran. V krizi člověka bez domova je nejblíže občané, poté pracovníci různých institucí a na konci řetězce zřejmě státních instituce. Osoba blízká jsou přátelé, sousedé, rodina, bývalí známí. Instituce (např.: Slezska diakonie, Charita, Diakonie ČCE, Nový prostor,Armáda spásy a další. Pokud hledáte ubytování pro lidi bez domova, klikněte zde na stránky MPSV.

Na základě principu solidarity jsme v ČR stanovili nárok na hmotnou pomoc ze zákona. Dávky a pomoc upravuje více zákonů, za některé jmenuji Zákon o hmotné nouzi, Zákon o sociálních službách, Zákon o státní sociální podpoře . Jedná se o stravenky, finanční pomoc a pomoc s ubytováním. Další pomoc je pak distribuována prostřednictvím dalších subejktů (krajů, obcí, organizací, obchodních řetězců.. ) V poslední době je pomoc na hojné úrovni. Samozřejmě je zde otázka dosažitelnosti, tj. schopností jedince se v síti orientovat, být dostatečně komunikativní, asertivní a na pomoc dosáhnout!

Stravenky, finanční pomoc, pomoc s bydlením zprostředkovává Úřad práce. Daší přímá pomoc se následně děje již prostřednictvím kurátorů a další pracovníků měst, a ve velké míře prostřednictvím neziskových organizací. Zde lidé mohou získat přímou pomoc: šaty, potraviny, prostředí pro uspokojení základních lidských potřeb. Je zde například místo s vařičem k uvaření jídla, konvice k uvaření čaje. Dále prostředí pro hygienu - sprcha, ubytování. Samozřejmě pomoc si částečně hradí dotyčný, případně mu s hrazením pomůže stát (zde se pomoc hradí skrz již zmíněný úřad práce).

Slezská Diakonie Nový prostor Charita Armada Spásy





STRAVENKY

Stravenky začali svou epochu v druhé polovině roku 2016. Stravenky jsou lístky, za které si můžete zakoupit jídlo a hygienu. Dostanou je vytipovaní lidé, kteří jsou hlášeni na úřadu práce, a kteří dostávají sociální dávky. Přijímají je například obchody Tesco a Peny. Při nákupu vám neprodají alkohol a cigarety. Také vám nevrátí zbytek peněz. Stravenky dostanete v jednom termínu, hodnoty stravenek jsou 30 a 50 korun. Při součtu vám dají hodnotu například 1500,- korun. Zbylou sociální dávku získáte v jiném termínu (910,-). Termíny jsou přitom výhodně rozloženy tak, aby byl mezi nimi rozestup cca 10 dnů a nebyly tak utraceny najednou.
I vzhledem k rozpakům, které vyvolaly, začínají stravenky nést užitek zejména lidem, kteří rádi užívají alkohol. Jsou účelné zejména tím, že těmto lidem, kteří odmítají kolektivní zodpovědnost za stav společnosti a zodpovědný přístup k životu, komplikují jednoduchý stereotip života. Jednoduše nemohu pít zdarma.

Pověst stravenek
Hned na začátku jejich nástup způsobil u "postižených" nevoli a mezi ostatními tichý rozruch. Jednak první dotčení s postupem státní správy nesouhlasili a hrozili se. V obchodním domě bylo zřejmé, že pokud dotyčný platí stravenkami, je to člověk s problémy. Ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejnilo informace ke stravenkám MPSV . Zkušenosti při nákupu byly asi takové: stravenky se dali použít jen ve vybraných obchodech, takže se hůře utrácely. Tuto vadu MPSV napravilo během cca 2 let, kdy se dají stravenkami platit i léky. Problém nastává ovšem se směnitelností. Pokud jde dotyčný do obchodu s 50 korunovou stravenkou, musím ji utratit. Peníze za stravenky se zkrátka nevrací. Pokud koupil dotyčný nákup za 49 korun, nešlo zaplatit. Pokladní nemůže vzít korunu za nic. Je ale zřejmé, že se mnohé problémy během dvou let zlepšili, a stravenky mají tyto výhody: lidé bez domova se snaží se stravenkami kalkulovat, směňovat, hospodařit různým způsobem, ale ke získání alkoholu mají cestu ztíženou. To je domnívám se klad.




ZÁVISLOST

Tématu závislosti na alkoholu se prostě nelze vyhnout. U lidí bezdomova je ovšem třeba zvážit faktor otevřeného prostředí. Mnozí z nás, si čas od času víno dají, a nejsme považovány za opilce. Proč? Protože máme své domovy, a zde nás cizí zkrátka nevidí. Lidé bez domova si tento komfort nemohou dovolit. Jsou zkrátka lidem na očích, a víno společně se špinavým šatem chtě nechtě může vypůsobit NÁLEPKU "alkoholik". Nakolik je ale člověk závislý, může posoudit až odborník (míra závislosti). Laik zkrátka závislost na dotyčném nepozná. Nakolik pak dotyčný na své neštěstí zrezignoval, a jaký je opravdový důvod požívání vína, může znát jen on a pán bůh. Velkou pomoc proti vzniku závislosti pomáhá z mého pohledu současná státní legislativa přidělování stravenek. Samo přidělování stravenek sice nedokáže člověka závislosti zbavit, ale snad může zabránit dalším, aby se závislými stali. Přístup k alkoholu zkomplikuje, jsem rád, že tato možnost existuje. Ačkoli jsem byl před dvěma roky ještě negativně nastaven, v současné době nejsou se stravenkami problémy, následně obchodní řetězce jsou dobře organizovány a o výměně stravenek za potraviny jsem neslyšel v poslední době problém.




CO DĚLAT V KRIZOVÉ SITUACI?

Není jednoduché psát o pomoci člověku, který prochází krizí. Domnívám se, že ke krizi patří pocit samoty, bezmoci, dezorientace, deprivace. Pokud se setkáte s takovým člověkem, zjistíte, že zpravidla nejste schopni pomoci. Pokud jste takový člověk, hledáte pomoc u člověka, kterému důvěřujete.

Co můžeme hledat? U lidí hledáme peníze, u úřadů dlouhodobější pomoc s financemi, v sociálním zařízení ubytování. U sociálních pracovníků poradenství, radu co a kam teď.

Peníze a pomoc. Je třeba říci, že v poskytování pomoci je potřeba peněz, případně hmotného zabezpečení. Proč? Protože v případě, že při krizi ztratíte bydlení, potřebuje náhradní - a to není zadarmo. Věc se dá krátkodobě řešit hotelem a to je finančně vyčerpávající. Také bydlením u známého, takové bydlení ovšem vydrží jen krátce, zpravidla měsíc i tři. Přítel si možná neuvědomí, že za pomoc platí svým soukromím, a po dvou či třech konfliktech zjistíte, že tento způsob bydlení není to nejlepší řešení. Jde tak ovšem řešit situaci krátkodobě, proto doporučuji se dopředu domluvit na platbě nájmu, na tomto se podílejte, nedejte se odbýt.

Společenství a rada. Samotné ubytování však ještě není východiskem z této situace. Pokud jste sami, nenajdete ve vztazích potřebné vzory chování, rady. To, jak se ostatní vyrovnávají se situacemi, jak je řeší, vám mohou být signály, radou. Mohou ukazovat, proč a jak jste se do situace dostali. Ukazují, jak se v současné situaci chovat a ja nakládat s tím, že mám sám problém. Pokud jsme sami, nenajdeme také potřebné nové vztahy. Tj. osoby, které vás vyslechnou, a kterým na oplátku můžete sdělit něco vy. Samo společenství lidí je povzbuzení pro vše. Prostředí, kde přijímáte pomoc, můžete nazvat zázemím. Jsou to zpravidla přátelé, ale naleznete je například i v Azylovém domě. I zde se lidé sdružují do kolektivu. Není divu, že se lidé bez domova združují do komunit i mimo obytné prostory.

Strava. Strava jako pomoc řeší krátkodobé potřeby. Je ovšem dlouhodobě potřebná. Často se ale můžeme setkávat s lidmi, kteří při řešení akutní kritcké situace nemají chuť na jídlo. Hlad a touha se najíst může být známkou překonání krize člověka.


JAKÉ SITUACE MOHOU NASTAT?

Existují odlišné situace: odejití z domova na základě hádky, vystěhování na základě exekuce, vyhození z bytu druhým partnerem, návrat z výkonu trestu, hledání bydlení v důsledku opuštění domovského zařízení, v důsledku opuštění rodičů a jiné. Zatím nepíši obecné rady pro jednotlivé situace, i když by možná bylo velmi záslužné. Jen ve zkratce.

Jsou situace dané, řekněme, přírodou. Mladý muž okolo 20 let začíná mít ve vztahu s rodiči problémy. Také jsi možná dívka, muž, opouštějící domovské zařízení. Tím nemáš moc na výběr. Na takovou situaci je ale třeba se dopředu co nejlépe připravit a tak nebo onak k tomu dojde. Příprava zde hraje primární roli. Pokud jsi se nepřípravila, budeš muset hledat pomoc v zařízení sociální pomoci, na úřadu práce.

Odchod od rodičů: oproti demokraticky stanovení role (postavení) žen se domnívám, že zde je rozdíl mezi muži a ženami. Muži jsou od přírody silnějstí, mohou například "vyletět z hnízda" a hledat si vlastní bydlení, zatím co dcery zůstávají v otcovském domě. Samozřejmě nelze tyto rady vzít obecně na všechny situace. Jsou chlapci postižení, jsou dívky, kteří si rodičů neváží a jsou k nim hrubí. Každý by měl zvážit svou situaci.

I žena se může dostat na ulici. Je zde třeba zvážit důvody. Může se jednat o vlastní rozhodnutí, o nemoc (dotyčný není schopen se objektivně rozhodovat), i ekonomické problémy. Pokud jde o vystěhování, je vhodné také zvážit, zda to je situace oprávněná. Pokud je "na ulici" po rozhodnutí právního subjektu (exekuce, neprodloužení smlouvy od nájemce), je možné se obrátit na nejbližší zařízení pro ženy. Více informací v záložce Zařízení, útočiště. Jiná možnost je hledat útočiště u známých. Pokud se jedná o neoprávněnou situaci, je také možnost volat policii a vysvětlit to, že se domníváte, že jde o neoprávněnou situaci. Policie je schopná krizové situace řešit domluvou a přesměrovat problém k řešení na dotyčný Městký úřad. Pokud se jedná o nemoc, bude zřejmě nejvhodnější obrátit se na lékaře. Nemocnce mohou v tudo dobu pomoci dočasným útočištěm nemocné osobě. Také zde bývá k dispozici sociální pracovnice, která vám může pomoci.

Nebezpečné domácí násilí. V případě, kdy dochází k fyzickému útoku a jsou ohroženy ženy, nebo děti, je potřeba jednat. Po zvážení rizika se doporučuje volat policii, případně do situace zapojit sousedky. Policie je schopná vyloučit násilníka z bytu a věc předá příslušným orgánům k šetření. Pokud níže doporučuji neopouštět partnera, zde je rozdělení partnerů nutností. Pokud se snaha míjí účinkem, je možné se kontaktovat na krizové centru, existují krizová lůžka. Existují další doporučení (mít únikový plán, domluvit si dopředu ubytování u sousedů, mít peníze schované u sousedky, a jiné).

Pokud již nevím kudy kam, volím výčet možností. Hledám všechny možnosti, co mohu dělat. Pokud jsem jich nenalezl sedm a více, zřejmě jsem málo hledal. Každý nápad by se měl dobře zvážit, zdánlivě nesmyslná věc může přinést nečekaná řešení.


KDE NAJÍT POMOC S UBYTOVÁNÍM?

Pomoc lidem bez domova nabízí stát, nestátní organizace a lidé. Stát jsou hlavně Úřady práce a Městské úřady. Zde je k dispozici pracovník, pracovnice. Ti poskytují lidem poradenství, pomáhají za určitých podmínek získat dávky hmotné nouze, příspěvek na ubytování a zprostředkování pomoci při shánění přístřeší. Kompetence Úřadů práce a Městského úřadu se čas od času mění, takže nelze přesně říci, který jaké dávky vyřizuje. Postačí vědět, že úřad práce pomáhá při shánění zaměstnání.

Pomoc s bydlením nabízí zejména subjekty Noclehárny, Denní centra, Azylové domy. Pro lidi závislé na alkoholu jsou to psychiatrie, další zařízení komunitního typu se specializovaným programem. Pro lidi, kteří problematiku bezdomovectví již z větší míry zvládli a vrací se do života, se nabízí tréninkové byty. Jedná se vetšině o nestátní zařízení či službu. Nabízejí nocleh, možnost pro přípravu stravy, místa pro hygienu, poradenství a pomoc při kontaktu s úřady a jiné služby. Je zde i možnost aktivit (dílny, nácvik dovedností, a jiné.) Všechny tyto zařízení jsou akreditované, měli by mít kompetence dotyčnému pomoci. O kompetentnost těchto zařízení se stará stát.

Jak jsem již zmínil, když lidé ztratí bydlení, pokračují v rezignaci nebo začíná boj. Pokud solidarita mezi lidmi funguje, někteří z těch, kteří přijdou o vlastní střechu, využijí bydlení u známých. Poté zůstávají venku, na nádražích, pokud to jde, přečkávají v restauraci při hrnku čaje. Využívají tunely, mosty odlehlých částí. Zde žijí samy i v komunitě. Někteří přijdou do zařízení hned, jiní když už opravdu nemají kam jít. Najít dočasné bydlení, nebo pomoc můžeš kliknutím na odkaz. Na mapce najdi svůj kraj. Poté zvol typ zařízení podle situace, města, pohlaví ...

Jiný pohled … pokud jsi muž a jedná se jen o hádku, nemusíš - z bytu neodcházej. Jak mnoho je nesezdaných partnerství. Přesto že je mnoho problémů, dají se řešit. Je pravda, že by se všechny měli řešit včas. Setkal jsem se i s případem, kdy šlo o hádku patnerů. Pomohlo jednoduché doporučení k návratu. Ani první manželská krize není důvod k odchodu. Samozřejmě zde platí, věci by měli řešit oba a svobodně se rozhodnout. Svobodná vůle a rozhodnutí obou by mělo věc uzavřít. Možná nevíš, že jsou kolem instituce, které ti mohou ve vztahu pomoci. Například manželská poradna. Nezapomínej také na přátele. Tak či onak, je třeba si uvědomit, že jestliže opustíš své místo pod jakýmikoliv okolnostmi, tvůj návrat zpátky může být těžší, nebo nebude možný.


NÁSTUP DO ZAŘÍZENÍ

S nástupem do zařízení ti nejlépe pomohou na místě. Někdy je vhodné přijít dříve, zavolat. Je třeba domluvit se na platbě. Je s podivem, že některá zařízení nejsou připravena poskytnou jednu, dvě nebo i tři noci zdarma lidem v krizové situaci. Minimálně než se podaří učinit první kroky k zajištění pomoci a domluvě financí. Proto opětovně radím, jde dobré se informovat předem. Další věc, kterou je dobré vědět, že každé sociální ubytování má svá pravidla. Říkám zde sociální ubytování, protože si uvědomuji, že ubytovna tyto pravidla mít nemusí. I na tuto oblast je dobré se informovat. Pokud jsi na ulici, s nástupem do některého zařízení ti pomůže Streetwork. Je to člověk, který je kontatní osoba mezi tebou a zařízením. Má za cíl monitorovat, kontaktovat, poradit, a jednoduše pomoci.




ZÁVĚREM

Rád bych řekl závěrem, co jsem nestihl ukázat. Co to je? Nestihl jsem se zde vyjádřit o kompetencích potřebných k dobrému zvládání života. Myslím tím třeba matematiku - zvládání jednoduchého domácího rozpočtu, domácí dovednosti, smysl pro hygienu, smysl pro dobrý vztah k okolí, k úřadům, kladný vztah k pořádku, zodpovědnost, životní zkušenosti, a další.

Neřekl jsem, že tyto dovednosti nás na 100 procent předurčují k tomu, že se nestaneme bezdomovci. A také, že když bezdomovci jsme, že nejsme bezdomovectvím ohrožení. Neřekl jsem, že když jsem člověk bez domova, že jsem horším člověkem. Vůbec to, že ekonomická stabilita nás zajistí. To, že někdo žije mezi bezdomovci, nemusí vypovídat o tom, jak bude jeho život vypadat dál.
To, co budu udávat dále patří jen k jedné teorii, které sám věřím. JE TO ŽIVOT Z VÍRY. Věřím totiž tomu, že stále platí přísloví starých lidí, vychovaných ve válce: "Modli se a pracuj, pán bůh ti pomůže." Za prvé se v něm zmiňuje víra, za druhé práce. Práci člověk bez domova většinou nemá, a není schopen zpočátku nějakou dobu pracovat. Mám ale za to, že i pracující člověk se může stát bezdomovcem, a máš-li víru, máš určitou výhodu. Pokud ne, VÍRU JE MOŽNÉ ZÍSKAT a zpravidla je k tomu v této situaci člověk blízko. Víra je důležitá, rozhoduje o naší motivaci, lze ji budovat v zátěžových situacích i bez nich. Není závislá na okolnostech. Jak může vzniknout víra, která dá nový směr? Tato víra vychází z příchodu Ježíše Krista na tuto zem. Bible jako jistý dokument a Duch svatý hovoří oběti Ježíše, která je schopna tvé osobě pomoci. S touto skutečností na zem "údajně" přišlo boží království pro toho, kdo tomu věří. Říká, lidé chudí získají duchovní bohatství a utištění získají vysvobození. Je jedna z teorií, je to moje rada. I sociální práce má své teorie. Máš možnost je využít. Teorií sociální práce je mnoho, říkají vesměs … zvyšuj svoje kompetence, najdi sílu ke změně v sobě, odborník ti pomůže zvýšit tvé kompetence. Bible hovoří prostě o odpuštění skrze Ježíše Krista a o vztahu s ním. Je tu pro ty, kdo nemají na to hledat sílu sami v sobě. V    t o m t o   č l á n k u   j e   v í c e   p ř í b ě h ů . Píši to zde proto, neboť vím o lidech vyprávějících, že milost je možné získat, jim změnila život. Pár lidí znám osobně. Pokud jsi na pochybách, a potřebuješ inspiraci, zkus modlitbu. Říká se: "Blaze je chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské." Neuvažuj proto příliš složitě. Čti i příběh Ježíše Krista, přemýšlej o tom, co řekl. Co ti mám říci více?

V závěru jsem uvedl, co považuji za důležité. Nezbývá se než rozloučit. Přeji vám další dobro, a tolik milosti, kolik jsem mohl přijmout i já. Autor





O AUTOROVI

Tento blog jsem založil zhruba v roce 2014. K tomu mne vedla dlouhodobá zkušenost práce s lidmi, inspirace knihy Bible, informace ze studia VOŠS Ostrava a potřeba ventilovat to, co mne dlouhá léta plnilo. Nevím, zda blog bude použitelný pro lidi bez domova, vždyť lze předpokládat, že lidé nebudou mít k dispozici internet a hlavními čtenáři bude veřejnost. A hlavně, člověk bez domova se pramálo zajímá o to, co se kde píše o skupině, která je pro něho frustrustrující, spíše o to, aby měl co jíst, a co ... PÍT ... a přežil.

Nic méně zatím nepovoluji, mě tvorba webu baví. Co mohu říci o sobě? Nežiji sám, mám ženu a 3 děti. I proto cítím potřebu zachovat mírně anonymity. A tak jako Charli jsem se narodil ve Východočeském kraji ve městě Chrudim. Zde jsem vychodil základní školu a nastoupil na Střední odborné učiliště elektrikářské. Následně jsem nastpoupil do práce, na vojnu, opět do práce, dálkově dostudoval Podnikání v oboru, po pár letech dále Ošetřovatelství, a Vyšší odbornou školu sociální. Běhemem těchto let jsem pracoval ve státním, podnikatelském a také neziskovém sektoru. Také jsem byl na Úřadu práce, odkud jsem se dostal v době krize v roce 2000.

Své připomínky můžete psát přes kontaktní formulář. Zde můžete také zažádat o vlastní emailovou adresu, případně subdoménu. Pakli budeš na těchto stránkách pociťovat nepravost, hřích, nebo třeba špatné věci, piš ... cítím se být zodpovědný. Dále bych rád využil tlaku veřejnosti, je to "voda na můj mlejn". Naproti tomu existuje také roztrpčený názor nepoučené osoby, to je "taká zatěžkávací zkouška". Proto tě čtenáři také prosím ... pomož při vytváření těchto stránek. Kdo z nás by chtěl být odsouzen? Pokud se ti při vší tvé práci dostane odměny, budu také rád. Pokud se dostane odpovědi i jiným, bude fajn. Pokud ani po kontaktu na mne se ti odpovědi nedostane, podej tu svou žádost k Bohu. Beru toto velmi vážně. To už si čtenář při čtení těchto stránek ráčil povšimnout.




NĚKTERÉ DALŠÍ ODKAZY

Jak psát web...,
Stránky "co svět probádal" psal nejeden muž bez domova,
Úvaha na téma víry, bible,
Kočky, koťata ... ,
Z knihovny české republiky ,
něco ze školy


Datum poslední editace: 12.12.2019





Jan 14,6:
Řekne mu Tomáš: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?"

Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne."