... osoba bez domova, kráčí si to po sídlišti. Známe ho už 2 roky. Jako člověk bez přístřeští trpí mlčky u vchodu do Billy. Víme, že to není jednouduché, tak mu občas něco koupím k pití.
Nedávno jsem ho viděl na sídlišti. Sám tímto sídlištěm nerad chodím. Odpoledne se to tu již hemží skupinkami dospívajících vesele se bavících, někdy nahlas za hranou. Nemám to rád, chce to dávku odvahy, tudy projít. Nedávno jsem ho zde viděl. Všichni ho známe. Není přehlédnutelný. Musím myslet na to, že je na očím i těmto dospívajícím. Každý z těchto dospívajících si ho všimne. Myslím, že je nutí vidět sociální bídu, možnou normalitu života - pro některé. Možná si tito dospívající řeknou: " ... je to škoda", nebo: " ... nebudeme se ho všímat", nebo si prostě řeknou, že se jich to netýká. Ale - ale, je to služba - vskutku sociální. Dělám sociální službu již několik let. Snažím se ovlivnit lidi kolem mne. Ale práce má hranice v kanceláři sociálního pracovníka, a 10 metrů od ní. Pak končí, a já jdu domů. Věnuji se rodině, kterou ještě mohu ovlivnit. Pustím si televizi, sednu k PC a čtu. Odpočinu, a druhý den jdu znovu do práce. Tohle je jiné. Dotyčný působí ve společnosti každý den - bez soukromí, bez financí, je zjevně čistý, slušný, nekleje, jen se jeví zarmoucený, lidem na očích, ovlivní jejich myšlení více, než sociální pracovník.
reagovat editovat smazatReakce:
0