Stáří a lidé bez domova
"Stáří jsou moudrost a šediny": říká se. A kéž by bylo. Vždyť není krásnější požehnání než lidé, kteří jsou pokojní, chápaví, dovedou vyslechnout, a požehnáním jsou pro společnost. A úcta ke stáří? Kéž by byla, vždyť z doslechu možná víme o semitských kulturách (Arabie, Izrael), o tom, že se tu staří lidé úctě těší. A nejen tam. I na Ukrajině.
Kéž by také "právní síla" v našem státě mohla mít "moudrost a šediny". I senioři bez domova existují. Že nejsou vidět? Přesto jsou... Nehovořím nyní o těch, kteří jsou v domovech důchodců (... co je ve stáří vlastně domov), ani o těch, kteří jsou doma (a přesto jsou osamoceni). Hovořím o těch seniorech, kteří jsou na ubytovnách, Azylových domech, a v jiných zařízeních. Není to náhoda, když v takovém zařízení můžeme najít muže bez domova, kterému je 64, 65 i 70 let. Divíte se: "Jak je to možné?" Copak nás mravnost neučí úctu ke stáří? Ano, ale ne každý exekutor má soucit, některý - má v ruce právo. A právní ústava stále nemá rozum, poslechne si toho,kdo ji má v ruce. A tak se mezi lidmi bez domova octnou i ti, kteří padli do dluhové pasti podepsáním smlouvy, které už nerozuměli. Co na tom, že jsou staří. Právní úprava je sice napsaná moudrými lidmi, ale je použitelná i v rukou hlupáků. Tak je to stále na lidech.